Recenze knihy – Prolomení Hradeb

Petr Hampl: Prolomení hradeb

Vydalo nakladatelství Naštvané matky z. s., Olomouc 2018. ISBN 978-80-90653-1-1. 312 stran. Obvyklá cena 170,- Kč.

Když nějakou knihu v nějakém knihkupectví, notabene při státní univerzitě, stáhnou z prodeje, je to pro mne vždy silný signál, že bych si ji měl pozorně přečíst. Co v ní je? Proč asi někdo tak hodně nechce, aby se to vědělo?

Četba Hamplova Prolomení hradeb je jistě silný zážitek. Kdybych jej měl popisovat důkladně, byla by tato recenze tak dlouhatánská, že by ji nikdo neučetl. Takže – raději krátce a dílčím způsobem; však celek si jistě přečtete sami.

Do prvního otevření textu knihy jsem žil v domnění, že to je pouze kritika islámu, přistěhovalectví apod. Čtenář s ní nemusí ve všem souhlasit – jak jinak ve svobodném právním státě – ale nesouhlas nevylučuje mezi kultivovanými lidmi pozorné a přemýšlivé přečtení.

Prolomení hradeb je však něčím mnohem více, než jen kritickým rozborem islámu – a to mne na něm těší hlavní měrou, na to se zde chci zaměřit. Těší mne Hamplova analýza nové aristokracie. Zvláštního spojení lidí z vrcholového establishmentu (České republiky i Evropské unie), některých univerzit, některých vlivných médií (tedy jejich novinářů), úřednictva, některých vysokých manažerů, některých (ne)ziskových organizací.

Toto prosím nejsou tupci, jak často čítáme v rozhořčených textech na jejich činnost, která by se dala dělat rychleji, laciněji, s menším obtěžováním pracujícího člověka, vstřícněji.

Toto jsou, zejména ve vrchních patrech nové aristokracie, géniové. Géniové pragmatického myšlení. Jejich kreativita směřuje optimálně k

  • navyšování rozpočtů vlastních útvarů, organizací,
  • získávání vyšších dotací,
  • personálnímu bobtnání,
  • a souhrnně k neustálému upevňování vlastního mocenského postavení a dobrého bydla.

Tedy, nejbytostnějším zájmem nové aristokracie je dělat věci pomaleji, dráže, s větším obtěžováním pracujícího člověka, nevstřícněji.

Mezi jednotlivci v nové aristokracii, včetně těch, kteří se do ní snaží dostat co nejvýše, probíhá každodenní myšlenkový zápas o to, jak co nejvíce odhalit nitky jednotlivých skupin a klanů, komu se vlichotit, koho naopak pohrdavě pominout a odkopnout jako bezcenného pro vlastní kariéru, koho srazit aby byrokrata nepřerostl, na koho získat jaké kompro, čí myšlenky hlasitě devótně prezentovat papežštěji než papež, s kým táhnout a proti komu, zítra třeba úplně naopak než dnes.

Proto u nás dnes platí na osm tisíc zákonných norem. Proto se z parlamentu a senátu valí další, i když se v nich už dávno nikdo pořádně nevyzná, i když jsou mezi nimi nejednou normy protichůdné, nejednou normy odporující ústavě nebo Listině základních práv a svobod. Novoaristokratický byrokrat potřebuje mít na každého hůl. Na každého, kdo by třeba upozorňoval na jeho parazitní roli pro společnost.

Proto se já osobně už přes třicet let setkávám s navenek blahosklonně vlažnou, ve skutečnosti však pohrdavě odmítavou až ignorantskou reakcí školských oficiálních autorit, když jim předkládám účinná a ověřená řešení řady vzdělávacích problémů, průlomovou metodiku. Kdyby přiznali, že je to vyřešeno, už by nemohli řešit, už by nemohli předstírat úsilí (třeba na opulentních zahraničních konferencích), už by nemohli za to kontraproduktivní úsilí inkasovat, vytvářet další oddělení…

A tak kupříkladu, cituji ze strany 103, „…Reformy školství končí snížením úrovně výuky… Kdyby byl problém vyřešen, bylo by obtížnější čerpat další rozpočet. Pokud dojde ke zhoršení, bude snadné požadovat více peněz a více zaměstnanců.“

Aha – s jistou nadsázkou řečeno – proto postavíme za rok méně kilometrů nových dálnic než Čína za den. Proto naše příslušné orgány rozvoje infrastruktury nedávno šupem vypoklonkovaly zástupce jedné špičkové rakouské stavební firmy, která slibovala, že po její opravě silnice nebo dálnice se na ni třicet let nebude muset stavebně sáhnout. (Informaci mám od zasvěceného bývalého vysoce postaveného člověka v naší armádě.) Z hlediska nové aristokracie je třeba rozkopávat a opravovat neustále, ať je kšeft, ať jsou rozpočty, ať následně personálně bobtnají útvary na rádoby spravedlivou kontrolu a nápravu těch průšvihů. Ať vznikají bohatě dotované útvary na kontrolu těch kontrolorů… čím hůře je lidem, tím pro novoaristokrata lépe.

Petr Hampl uvádí, že řada kritiků dnešní svízelné doby vysvětluje tyto svízele a) morálním úpadkem, b) spikleneckými teoriemi, například rozhodujícím vlivem jakýchsi „iluminátů“ v pozadí, neoficiálních států nad oficiálními státy. I když autor někdy to vysvětlení a) nebo b) částečně pochválí, nade vše logické je jeho vlastní vysvětlení třetího druhu c) – vysvětlení rakovinnou touhou nové aristokracie bobtnat a bobtnat.

Na závěr ještě dva citáty:

S. 128: „Pohrdání nižšími vrstvami je jedním ze znaků, které oddělují příslušníky nové aristokracie od ostatních lidí, musí být tedy pečlivě pěstováno.“

S. 129: „Dobře fungující společnost, kde lidé dokážou svoje věci řešit sami, je z hlediska byrokracie noční můrou.“

Tak – doufejme, že ta byrokracie bude mít noční můry každou noc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *