Uncategorized

Doporučuji, milí přátelé, vaší pozornosti nedávný rozhovor mého význačného žáka, Tomáše Zatloukala, ústředního školního inspektora, s Marií Bastlovou v rámci cyklu Ptám se já.
Video je zde
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-zaci-se-stale-zhorsuji-bude-skolstvi-v-cesku-konecne-priorita-315012
ale možná pro vás postačí jeho hlavní myšlenka. Zhruba v podstatě tato: Čtenářské dovednosti naší mládeže se zhoršují… v mezinárodních žebříčcích klesáme… nepodařilo se s tím něco udělat…
Tato situace popsaná v rozhovoru byla i různě komentována; četl jsem výroky ve smyslu …šéfové našeho školství pohnojili, co se dalo…
Musím uvést, že s Tomášem Zatloukalem mám zkušenost velmi dobrou. Soudím, že v kruzích a sférách, v nichž se pohybuje, své okolí výrazně převyšuje – odborně i lidsky. Po jeho studiu mého kurzu Expresní angličtina v nultých letech byl postupně kmotrem některých mých knih (fotky mám, ale asi teď na ně nejste zvědaví), byl patronem některých vydání mé Zlaté knihy komunikace… v Napajedlích mne kdysi seznámil s tehdejším předsedou vlády… ukázal mi bruselské centrum EU…
Vzpomínám, jak na mé angličtině na Maltě náhle onemocněl, potřeboval zdravotní pohotovost… A jak náš pan domácí, pan Frankie, bývalý šéf centrální banky Malta, natáhl jemné sněhobílé rukavice a osobně nás oba odvezl do nemocnice. Tomáše na ošetření, mne na tlumočení…
Když jsem si Tomášovi Zatloukalovi před lety posteskl, jak je situace zoufalá v ignorování grubrovského know-how multimetodického racionálního čtení, řekl, že mi klidně vyjedná hodinové přijetí u ministra školství. A že ten ministr mi podle něj určitě poklepe na rameno, ujistí mne, jak mi fandí… a nezmění se lautr nic.
Kvůli takovému pouhému planému ujištění jsem se samozřejmě na Smíchov nehnal…
Moji žáci a spoluautoři knih, kteří někdy dělali ministry něčeho (např. zdravotnictví, spravedlnosti…), mi mezi čtyřma očima říkali: „Přijímal jsem funkci s nadšením, že změním k lepšímu nejméně deset konkrétních věcí… ale nakonec se mi podařilo změnit jen jednu… a druhou tak napůl…“

Zaběhaná úřední zaostalost státního mamuta klade tuhý odpor…

Takže – absolventů svých kurzů rychlého a racionálního čtení mám po malých skupinkách přes deset tisíc. Čtenářů mých knih o tomtéž musí být kolem tří set tisíc – nejméně tolik knih se prodalo. Čtenářů mého kurzu rychločtení (příloha Mladého světa č. 52/1985) byly do týdne zhruba dva miliony…
V tom mém kurzu už více než 43 let je vše to, na co si média stěžují, že se zhoršuje a upadá.

Jak může tato informace dnes 99.99 % mladší generace naprosto míjet???

A to něco z mého kurzu inteligentního čtení je podle mnohých na průkopnické světové úrovni.
Vezměte si třeba:
Zbraň rychločtenáře č. 9 ( z celkového počtu 33): Čtenářské kritické myšlení. Ano, probírá a cvičí se čtení různých vrstev textu, odhalování různých neférovostí (dnes je to pojem „dezinformace“)…
Zbraň č. 25: Kauzální kořeny rovnice nadpisu. Vystižení podstaty ve zhruba čtyřech heslech, se zapojením exaktních věd. Originál český objev – ani na Harvardu ani na Oxfordu se na to nezmohli…
Zbraň č. 26: Kauzální stavba z kamenů bodů, tedy princip P-Ř-P… taktéž originál české objev, jistě pro pokrok ne méně významný, než třeba objev penicilínu…
Zbraň č. 27: K-otázky, které doplňují hlavní tresť textu o nejdůležitější detaily, okolnosti, atributy.

Ano, ministrům a dalším vysokým úředníkům MŠMT se asi neprosazují změny lehce.

Ale – slovo do pranice: Což takhle opatřit moji nejnovější trojknihu RYCHLOČTENÍ PLUS, vrcholné dílo po desítkách let studia, výzkumů, praxe, zkušeností, čtenářských a kariérových úspěchů mých žáků… všem základním a středním školám. Ne ukrást, ale legálně opatřit.

Od autora Davida Grubera, ne od různých prapodivných napodobitelů, kteří se jen vezou na mnou vyvolané poptávce a popularitě tématu – a kteří dokázali tématiku hrubě zjednodušit, pokřivit, znehodnotit – tak jako totalita po roce 1948 znehodnotila mnohé zavedené úspěšné podnikání.
Učitelé by podle trojknihy učili; měli by ji jako pomocnou učebnici. Při důsledném postupu bychom se v řádu méně než jednoho roku vyšvihli na světovou špičku ve čtenářských dovednostech. Ve schopnosti vzdělat mládež ke špičkové kariéře, ke špičkové objevitelské tvořivosti…

Mohli bychom brzy působit mezi ostatními zeměmi obdobně, jako by působila země, která by měla koncem 19. století už dnešní notebooky, mobily, současný software vrcholící použitím AI… A v ostatních zemích – jen mechanické psací stroje, logaritmická pravítka, ani zdání o nějaké kalkulačce nebo počítači, nanejvýš chraplavé drátové pevné telefonní linky…

Čím více začnete pátrat, čím více se zanoříte do mraků ohlasů na moji práci a její výsledky, svědectví skalních žáků, press releases v textové, zvukové i obrazové podobě, tím více poznáte, že to není srovnání přehnané.

Zjistí to všichni uvažující nezávislí lidé… Samozřejmě kromě těch, kteří jsou nějak navázáni na parazity na mém oboru, profesi, kurzových tématech, na typu vzdělávací služby, na popularizaci a vytvořené poptávce (vesměs vzděláním dvojkaři až trojkaři, vesměs takoví, co směli bez politického zákazu po maturitě studovat univerzitu) – takoví pro mne nemají dobrého slova a nejraději by mne definitivně umlčeli.
Nemělo by se jim to podařit; v sázce jsou přece stamiliardové hodnoty, otázka raketového vzestupu naší země… U vás, co toto čtete, stačí nebýt líný a zprostředkovat tento text dalším. Každý pěti až deseti lidem… Pro čisté svědomí…

Připomínám, že i kurz, průkopnický, novátorský, zejména jeho teoretická přednášková část, je autorské dílo – a požívá v právním státě ochrany nedotknutelnosti jako každé jiné vlastnictví.

A konečně připomínám, že moje vědění o rychločtení a racionálním čtení existuje i moderně ve video formě. Snadno najdete…

Po zákaznících, které jsem zmínil minule zde, pokračovaly kurzy dále: Dům kultury Slezan Frýdek-Místek, Závodní klub ROH Nové Město nad Metují… Zbrojovka Brno… kulturní dům Lubenec… Jihočeské papírny Větřní… Dřevozpracující družstvo Lukavec… Česká rada ČSVTS Praha… Matematicko-fyzikální fakulta UK Praha… Teologická fakulta Litoměřice…

Rozpětí profesí mých žáků bylo tedy velké. Tématika se univerzálně hodila na jakoukoliv duševní profesi. Cílem bylo osobně se rozvíjet, dosahovat úspěchu všeho druhu… tedy nejdříve dobře studovat, pak úspěšně pracovat a stále při tom spokojeně žít. Tak jak je to v definici mé vědy beneopedie. Vždy se začínalo přehledem všech soft skills a končilo psychovzorcem opozice podvědomí.

Žactvo tvořila co do motivace i co do intelektuálního potenciálu elita národa. Nikdo je nenutil, studium bylo nepovinné, nebylo dotované žádnou nadací… takže poctivé. Své první rozvojové krůčky zde dělali ti, kteří později dospěli do pozic významných vědců, vysokoškolských profesorů, rektorů státní univerzity, generálních ředitelů velkých firem, primátorů, ministrů, senátorů, poslanců parlamentu, pracovníků Kanceláře prezidenta republiky…

Má to svou logiku – více než dnes se věřilo, že na cestě nahoru je třeba něco umět, co většina jiných lidí neumí. Nikoliv jako dnes, kdy podle mne už převládá kamarádíčkování, intrikování, klientelismus, získávání „vyjednávacích karet“ a držení druhých v šachu…

A jak jsem byl placen?

Tehdy nešlo obejít ten jediný právní předpis, který to pevně stanovoval: Vyhlášku 118/81 Sbírky. Středoškolák má za hodinu přednášení 20 Kčs, vysokoškolák až profesor 35 Kčs. S jednou výjimkou: Když přednášející ke svým přednáškám napsal učební texty, tedy příručku, jejímž byl jediným autorem a když za tu příručku nedostal zvlášť žádný honorář, mohl mít za hodinu přednášení těch korun čtyřicet. Což platilo i pro mne.

To bylo terno, že? Vzpomínám, jakou i toto někdy budilo závist. Na letním kurzu jsem skrytě z dálky z lesa zaslechl jednoho svého problematického žáka, trojkaře který taktak dokončil střední školu, pištět na pár dalších účastníků kurzu na celou louku: „Víte, kolik ten Gruber bere? Čtyřicet korun na hodinu!!“ Bledý, tvář zkřivená, až mu pěna od huby lítala…

To bylo, prosím, v letech, kdy můj americký kolega,  vědomostně sice méně vyspělý, ale v amerických poměrech – obdobně jako já zde v Československu – novátor a průkopník v určitém dílčím směru, autor bestselleru, bral za tu hodinu školení dva tisíce (= 2 000) dolarů… Průkopnickou odměnu. Jeho nejimidžovější americký následník však měl za hodinu maximálně čtyřicet (= 40) dolarů…

Jaký je v tom rozdíl? Obrovský!

Průkopník je ten, který činí, v našem případě tedy publikuje a učí, něco jednoznačně a masivně nového, co zde ještě nebylo. Něco navýsost užitečného.
Následník je ten, který s výukou nebo publikacemi připojí k tomu, co už průkopník uvedl ve všeobecnou známost, co už nabízeno je. Velmi silně se inspiruje. Možná nějaký detail přihodí, to ale není podstatné.
Je mnohem náročnější stát se průkopníkem než následníkem. Uvedeme příklady:
Následník nastuduje o tématu pár knih, většinou stačí do deseti, někdo do pěti – zkompiluje z nich poznatky a učí. A publikuje.
Průkopník musí nastudovat nejméně tisíc knih v několika různých jazycích, aby měl jistotu, že jeho průkopnické know-how opravdu nikde publikováno není.
Následník si najde čas někde mezi jinými svými povinnostmi a svou zábavou, nastuduje – a praktikuje. Od osmi do deseti ve všední den vyřídí maily a mobilové hovory, od deseti do dvanácti studuje a připravuje kurz.
Průkopník musí desítky let žít náročným způsobem života – nenarušovat své tvořivé myšlenkové pochody, kombinovat v mysli poznatky mnoha navzájem vzdálených vědních disciplín… a trpělivě čekat, až ten nápad přijde. Čekat, až přijde jeho archimedovská „Heureka!“ a on může vyběhnout z vany na ulici… Leckdy musí průkopník čekat i desítky let. Průkopník si na své myšlenkové pochody nemůže jen tak „udělat někdy čas“. Myšlenkově pracuje stálý bdělý čas, někdy i v REM fázích spánku. Potřebuje mít většinu pracovního času špičkovou nerušenou koncentraci – tedy vypnutý mobil, izolaci od každodenních mailů… není to maličkost.
Průkopník multimetodických kurzů musí na vysokoškolské úrovni zvládnout přes deset, možná i přes patnáct oborů humanitních, přírodovědných, technických, ekonomických, uměleckých aj.
Následníkovi stačí jeden obor, například psychologie práce nebo nějaká mediální studia nebo vzdělávání dospělých – andragogika. Jinde si vystačí se středoškolskou úrovní. A někdy ani to ne. Je dnes u nás bohužel řada rádoby lektorů, kteří ve svém profesním projevu každou minutou udělají češtinovou hrubku, za kterou by se styděl standardní žák osmé třídy základní školy z 60. – 80. let. Jsou to takoví „každou minutou své akce analfabeti“. Co pletou? Příčestí minulá a koncovky přídavných jmen ve středním rodě, podmiňovací způsob sloves v první osobě množného čísla, skloňování číslovek „dvě, tři, čtyři“, přívlastek těsný a volný, skloňování přivlastňovacích zájmen vztažného typu, funkci dokonavých sloves („přijde mi to takové a takové“) apod. Nejen že neumějí určit typ jakékoliv vedlejší věty v souvětí, ale všech třináct typů vedlejších vět neumějí ani vyjmenovat!! A to už nehovořím o tom, co by měl znát každý standardní gymnazista: Nerozeznají skalární součin vektorů od vektorového součinu. Někteří váhají i nad oběma typy Euklidovy věty, nad binomickým rozvojem, nad rozkladem kvadratického výrazu na kořenové činitele, nad Gaussovým-Laplaceovým normálním rozdělením, nad vzorcem pro dilataci času Einsteinovy speciální teorie relativity… Jak se s tímhle může někdo cpát do vznešené profese nezávislého lektora a kouče, do profese s maximálními požadavky na všeobecné vzdělání ze všech profesí vůbec?

S takovými mezerami ve vzdělání bych se já sám do profese lektora osobního rozvoje nikdy neodvážil! Pravda, všeobecný základní přehled bez chyb není podmínkou postačující – je ještě třeba mnohem více. Ale je to jistě podmínkou nutnou…

Leonardo da Vinci čekal v usilovné práci desítky let, až jej napadne jeho Mona Lisa. Jeho následník, pokud je aspoň v prvním ročníku Akademie výtvarných umění a zná základy malby, si kdykoliv najde pár hodin času – a takový obraz zkopíruje. Nebo vytvoří jiný, ovšem ve stylu proslaveného mlaíře. V neděli jede na výlet, v pondělí namaluje.

Vnímáte tu zločinnost, když následník svůj padělek nabídne na trhu za stejnou cenu jako má autorův-průkopníkův proslavený originál? S kurzy soft skills, které jsou také autoskými díly, to podle mne není nic v principu jiného…

Přesně před čtyřiceti lety, od 1. 9. 1986, začal v naší zemi (tehdy Československo) naplno působit první nezávislý lektor a kouč, podnikající ve vzdělávání. Ano, David Gruber. Řadu let byl sám, jeho živobytí mělo i riskantní stránku. Učil převážně na dohody o provedení práce, z nichž se tehdy nehradilo sociální pojištění – takže to vypadalo, že až ke stáru skončí, nebude mít žádnou penzi. Jeho profese, jeho kurzová témata (tedy všechny soft skills) i jeho vyučovací formát byly originální, průkopnické, jím kreativně vymyšlené. Jednoznačné nedotknutelné duševní vlastnictví. Jeho práce byla poctivá, nepotřeboval jako ostatní učitelé berličku státního platu a státního zabezpečení. (Tj. zdarma teplo, světlo, telefon, úklid, budovy, pracovní prostředky, zdarma asistenci od školníka po řemeslníky…) Vše si oganizoval a hradil sám. A poptávku po dalších kurzech mu zajišťovala jen špičková kvalita, profesionalita v jím vymyšlených nových kurzových tématech. Lidé velmi chtěli slyšet jeho nové poznatky, čekali trpělivě i několik měsíců, brali si i dovolenou z práce, učilo se mj. o sobotách, nedělích, svátcích… Substituce v osobě lektora či v tématech dlouho nebyla.

V září 1986 to začalo. Každý týden čtyři dny v kuse kurz soft skills (pod názvem Kurz rychločtení). Pořadí klientů: Institut vzdělávání Federálního ministerstva paliv a energetiky Havířov, Královopolská strojírna Brno (dvakrát), Vysoká škola zemědělská Praha-Suchdol, Ostroj Opava, BRANO Hradec nad Moravicí (mj. žák Pavel Juříček, tehdy začínající inženýr), PORS Opava, Fakulta dětského lékařství UK Praha, Dům techniky ČSVTS Ostrava, Národní výbor města Ostravy, Pedagogická fakulta Ostrava, Rudné doly Jeseník, gymnázium Přípotoční Praha 10, OÚNZ Kutná Hora, Mikrobiologický ústav ČSAV Praha (údajně pomáhal zařizovat profesor Antonín Holý), Mesit Uherské Hradiště, Ekonomická fakulta VŠB Ostrava, Dům techniky ČSVTS Bratislava…

Prvých tisíc sto kurzů mám v přesné evidenci. Nikde jinde to není, nevygúglíte to, ani AI to neví. Asi bych měl udělat něco, ať tato informace nezmizí v nenávratnu, ha! Absolventi přece patří ke vzdělanostní elitě naší země…

Idiotští arogantní umanutí internetoví trollové jsou realitou dneška. Kdo nežije zcela v ústraní jako poustevník, ten se drzému „oblažování“ z jejich strany nevyhne. Zejména, když dotyčný urážený jedinec v něčem nad těmi trolly vyniká. Čím větší vynikání, tím vzteklejší trolling. Každý vzdělaný přemýšlivý a jen trochu úspěšný člověk to poznal a zná sám na sobě, co říkáte?

Bohužel právní systém trolly většinou nechává beztrestné. Reakce řádného člověka v tomto právním nihilismu je tedy jasná – nezabývat se tím. Orel much nelapá, říká se.

Výjimkou je, když takové arogantní urážky řádného člověka přímo poškozují. Třeba mu berou práci, zhoršují obživu. Pak je vhodné aspoň trochu zasáhnout.

Jsem rád, že takový stručný zásah přišel nedávno na databázi knih ohledně mé knihy Muži, muži – ženy, ženy. Podívejte se, poznejte pravdu, případně tamějších informací využijte pro rozšíření svých obzorů.

https://www.databazeknih.cz/knihy/muzi-muzi-zeny-zeny-422607

V Událostech České televize 15. 5. 2026 byl mj. šot o výsledcích přijímacích zkoušek na střední školy.

Viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/226411000100515/

Účastnilo se cca 156 000 žáků, uspělo něco přes osmdesát procent, tj. zaokrouhleně 128 000 žáků.

Obvykle se informace o školství zabývají žáky a studenty z dolního konce spektra – těmi nejslabšími, těmi, co potřebují asistenty, těmi, jimž slouží inkluze, těmi, co se chudáčci nesmějí ani trochu stresovat atp. Někdy ti méně zdatní opravdu za to nemůžou, ale – ruku na srdce – mnozí z nich prostě nejsou ochotni zapomenout na zábavu, ukáznit se – a intenzivně dřít a intenzivně se odříkat.

Konečně však v Událostech věnovali zaslouženou pozornost i hornímu konci spektra. Tedy těm, kteří získali v testech nejvyšší možný počet bodů. Ve známkování z mých mladých let by to tedy byla jednička s hvězdičkou, dvakrát podtržená:

V češtině bylo bezchybných 211 uchazečů.

V matematice bylo bezchybných 158 uchazečů.

A průnik těchto dvou množin, tedy bezchybní v českém jazyce i v matematice zároveň, čítá 11 (slovy jedenáct) žáků.  To je sedm tisícin procenta, tedy sedm setin promile.

Nepochybuji, že časem těchto jedenáct bude mít nejspíše i studijní průměr 1.0 z celé střední školy a pak i z celé jakékoliv vysoké školy.

V celé žijící populaci bude takovýchto špičkových vzdělanců, takovýchto nejpoctivějších pracantů a nejukázněnějších dodržovačů pravidel kolem sedmi stovek.

Zkusíme pokračovat v podobných úvahách pomyslných přidáváním dalších přijímačkových zkušebních předmětů (dále zde budou spíše hrubé odhady – kdo se chce protrápit složitým přesným pravděpodobnostním propočtem, nebráním mu):

Přidáme pomyslně zkušební předmět fyziku. Počet bezchybných hypoteticky podobný jako u matematiky.

Vznikly by tři průniky:

Bezchybná čeština plus bezchybná matematika – cca 10 studentů (to je realita).

Bezchybná čeština plus bezchybná fyzika – také cca 10 studentů (hypoteticky).

Bezchybná matematika a plus bezchybná fyzika – také cca 10 studentů (hypoteticky). Zde asi více – považuje se, že obor fyzika je ze sedmdesáti procent matematika.

A průnik těchto tří průniků – bezchybný žák v češtině, matematice i fyzice? Mně hrubým odhadem vychází jedna čtvrtina žáka. Tedy jeden žák jednou za čtyři roky.

V celé žijící populaci čtyřicet lidí.

To jsou ve vzdělanosti opravdové, nefalšované, uctíváníhodné hvězdy.

Odvádějí špičkovou práci. Měly by mít obdobný společenský status jako hvězdy v jiných oborech, například ve sportu či kultuře: Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Ivan Lendl, Josef Masopust, Jaromír Jágr, Jan Železný, bratři Pospíšilové, Karel Gott a Karel Svoboda, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Sigmund Freud, Jan Ámos Komenský, Karel Čapek, Antonín Holý, Prokop Diviš, Jan Werich, Vlasta Burian… a doplňte si opět podle svých vlastních preferencí.

To jsou všechno ti, kteří nejen byli naší domácí špičkou, ale po dlouhá období překonávali i mezinárodní konkurenci a stáli na špici světové. Ti, díky nimž má náš malý národ snad nejvíce právo na samostatnou existenci.

A přidejme myšlenkově rovnou do portfolia pomyslných přijímaček všechny předměty duševní, tedy všechny ty, kde není hlavní fyzický talent nebo umělecké nadání. Odečtěme tělocvik, hudební výchovu, výtvarnou výchovu, dílny a zahrady.

Zbývá deset předmětů.

Pět humanitních: Český jazyk a literatura, angličtina, další cizí jazyk, dějepis, občanská nauka.

Pět přírodovědných: Matematika, fyzika, chemie, zeměpis, přírodopis.

Kolik žáků by to dokázalo bez chybičky? Tipuji, že ani jeden za tisíc let historie. Člověk není stroj.

Ale s takovými  třemi, čtyřmi detailními chybičkami napříč desítkou zkušebních předmětů by to mohl být jeden jedinec, který se rodí jednou za sto let. Jeden jedinec z reálně žijící celé populace České republiky.

S pouhými dvěma chybičkami napříč desítkou zkušebních předmětů by to zvládl Jára Cimrman, ha!

Vraťme se však k reálnější pomyslné čtyřicítce nejvzdělanějších z pomyslného tria zkušebních předmětů JČ-M-F.

Takovíto jedinci by správně měli být v hierarchii státu na naprosté špici: Zastávat (spolu s těmi, kteří jsou těsně pod nimi s jednou, dvěma, třemi, pěti… chybičkami napříč třemi zkušebním předměty) funkce prezidenta, premiéra, šéfů obou komor parlamentu, ústavních soudců, nejvyšších prokurátorů, nejvyšších kontrolorů, guvernéra ČNB…

Rozhovor je na šest stránek prestižního barevného měsíčníku TO! Při příležitosti 40 let od přílohy silvestrovského čísla slavného časopisu Mladý svět – č. 52/1985.

Měsíčník TO, číslo 02/2026, s nazelenalou první stranou obálky s prezidenstským párem, koupíte na většině novinových stánků. V jedné prodejně jich nebývá mnoho, odhaduji tak cca 1-5 ks, takže si pospěšte. Je ale také možnost předplatit si elektronickou verzi měsíčníku TO.

Co se změnilo za více než čtyřicet let nabídky tohoto kurzu „technik dušení práce“ (dnes známých pod poněkud nepřesně znějícím ekvivalentem „soft skills“)?

Změnilo se mnohé. Kurz samozřejmě reagoval na nástup elektroniky – mobilů, notebooků, stále větších možností software…  Ale už tehdy na řeplomu let 1985 a 1986 se dostal na oči několika milionům lidí. Bez velké nadsázky se dá říci, že pobláznil celou zemi. A těm, kteří se nespokojili jen s důkladnou četbou přílohy MS a vyhledali kurz s živým učitelem Davidem, si otevřeli nový svět, novou budoucnost, novou kariéru. A dnes mnozí patří k elitě této země.

Nejvíce byla pro mne potěšitelná první polovina devadesátek, kdy se vyrojila spousta nezávislých svědectví (dopisy, články v médiích, osobní setkávání…), že originální kreativní český grubrovský multimetodický přístup k měkkým dovednostem si namazal na chleba a o parník překonal i ty největší (a nejdražší) americké guru. Asi jako moderní notebook o parník překonává mechanický psací stroj.

Dnes už se grubrovské rychločtení (též racionální čtení, též inteligentní vnímání) považuje za normální běžné čtení, součást vzdělanostní výbavy každého moderního člověka. Obodbně jako chytrý mobil a dobrý notebook. Běžné čtení po jednotlivých slovech už patří do starého železa…

Tak – kdo si chcete otevřít svůj nový život a nový svět – zde máte umetenou cestičku:

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/rychlocteni-davida-grubera-240?pid=291654

A výstřižek z Hospodářských novin z roku 1997:

Bylo to v prosinci 1985, kdy vyšlo žádané číslo 52 časopisu Mladý svět – většinově věnované Davidu Gruberovi. Uvnitř jeho příloha „Rychlé čtení“, šéfredaktorčin úvodník také o Davidovi – a hlavně jeho foto při práci lektora na titulní stránce.

Každý věděl, že Davidův kurz se týká všech technik duševní práce ve všech fázích koloběhu informací duševně aktivního jedince: Příjmu, zpracování, uchování, kreativního rozvinutí a výdeje. A protože žádná další fáze koloběhu informací neexistuje, byla tato průkopnicky široce publikovaná množina měkkých dovedností všezahrnující. Američané by řekli – comprehensive, all-encompassing.

Od té doby se nikdo v oboru nemůže vymlouvat, že by nevěděl… Že by nevěděl, že všechna vzdělávací témata soft skills jsou „grubrovská“. Že jsou pro Davida Grubera příznačná, protože nikdo před ním u nás na tato témata soustavně nevzdělával. A příznačnost je určitá forma duševního vlastnictví.

Od té doby je David Gruber maximáně proslavený. Potvrdil to za pár měsíců ještě jeho televizní desetidílný vzdělávací seriál Kurz rychlého čtení.

U kurzů vedeného tímto „duchovním otcem všech našich lektorů a koučů“ už nejsou rozhodující detaily témat či rozvržení jednotlivých částí. Chodí se prostě „na Davida“, tak jako se chodí na maximálně populární hudební skupinu nebo maximálně populární sportovce. Za normálních okolností si David sám vybírá témata a jejich sled – a jeho posluchači dychtivě očekávají každé z nich. Bodejt by ne, když každé téma je jím pojato multimetodicky – na rozdíl od ostatních lektorů, kteří učí pouze metodicky. Pro každého je dnes přece lepší mít notebook než mechnický psací stroj. Davidovy kurzy trochu připomínají „divadlo jednoho herce“, kde všichni účastníci jsou váženými spoluherci a intenzivě se pracuje na jejich osobním růstu a budoucím úspěchu v práci i doma. Prostě – největší vzdělávací svátek, celoživotní zážitek, prožitek – a navíc i užitek.

Jak můžete Davida Grubera podpořit proti těm, kteří jej úplně obcházejí a zkoušejí na kurzech měkkých dovedností neoprávněně, neodborně (a často nehorázně) na ne dost informovaných lidech vydělávat?

Podpoříte jej tak, že prostě podpoříte sebe. Nemít doma knihu Zlatá kniha komunikace, knihu Konec manipulace a trojknihu Rychločtení plus, to je jako nemít doma ani notebook, ani mobil, ani tiskárnu. Obdobně to platí o Gruberových videokurzech.

Tak si to vše prostě opatřete. Nejlépe přes inshop na www.gruber.cz, nebo videokurzy přes

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/rychlocteni-davida-grubera-240?pid=291654

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/jak-se-naucit-anglicky-hrave-a-pohodlne-265?pid=291654

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/jak-se-ubranit-manipulaci-a-recnickym-trikum-273?pid=291654

https://www.kurzyproradost.cz/kurz/jak-zvladnout-tezke-zivotni-situace-v-pohode-299?pid=291654

Jeho kurzy zde nyní studuje přes internet nebo doma na svém počítači přes osm tisíc lidí – přidejte se k nim.

Protože – když ovládnete určité téma způsobem, který je všezahrnující (= comprehensive, all-encompassing), nemusíte na toto téma už shánět a studovat nic dalšího. Víte vše potřebné, nebo si to snadno sami odvodíte.

Trikaří se stále. Tím více, čím o větší prachy (o moc, o vliv a o podobné bonusy) jde. No a protože před volbami jde o tohle všechno ve větší míře, tak se trikaří (manipuluje) přiměřeně více. Intenzivněji, razantněji, s větší podlostí…

Mám na to samozřejmě báječný psychovzorec neboli multimetodu. Hned jej uvedu a popíšu. Jen předem ještě něco málo o psychovzorcích neboli multimetodách obecně. Pro ty, kteří nejsou dostatečně obeznámeni.