Jedenáct nejvzdělanějších ze sta padesáti tisíc

V závěsu za nimi pak posty řadových poslanců a senátorů, hejtmanů, řadových soudců a podobných. Ti z výše uvedené čtyřicítky, popřípadě z výše uvedené sedmistovky.

Rozumný, nikoliv hloupý a nikoliv zmanipulovaný lid by je měl takto volit. Má k tomu jasné podklady. Nakolik lid volí jinak, natolik můžeme odvozovat jeho ne-vyspělost, ne-chytrost, zmanipulovanost…

Kde trojkaři vítězí…

Trochu váhám, ba značně váhám nad významem špičkových školních známek u profesí kapitánů byznysu, podnikatelů, generálních ředitelů a manažerů velkých korporátů, odborových předáků…

Váhám ze dvou hlavních důvodů:

Jednak – zde je soukromá sféra, zde je svoboda podnikání, zde nerozhodují nějaké všelidové volby, nýbrž i to nejsubjektivnější rozhodnutí má plné právo na existenci.

A za druhé – soukromá sféra je často neustálé řešení průšvihů, těžkostí, potíží. Na to se asi lépe hodí trojkaři a čtyřkaři školních let, kázeňští lotříci. Ti zažívali průšvihy a konflikty s učiteli i rodiči, ti zažívali hrozby různých vyloučení odněkud, ti mají největší praxi v tom, jak se z toho všeho vylízat. Kdepak ti špičkoví jedničkáři. Ti léta nezažili, co je to, když jim autorita něco vytkne, ti jsou na výtky velmi zchoulostivělí. Žili léta v atmosféře „když si vzorně plním své, nikdo mi nic nemůže“. Jenže ve světě byznysu platí, že mnozí člověku způsobovat mnoho protivenství můžou, i když si člověk vzorně plní své. A tam jsou ti trojkaři lotříci otužilí, vytrénovaní, jsou jako ryba ve vodě.

Jen jednu profesi bych z toho soukromého světa vyjmul. A to je profese, kterou jsem v naší zemí sám založil a sedm let (1983-90) jako jediný na našem vzdělávacím trhu soustavně provozoval: Je to profese lektora osobního rozvoje, profese poradce, konzultanta, duševního kouče – plus přidruženého autora novátorských populárně naučných knih, e-knih, audioknih, videoknih, televizních seriálů…

Dost pokrytecky se říkává: „Kdo něco umí, ten to dělá; kdo to neumí, ten to učí.“ To ovšem platí pouze pro špatné a průměrné učitele.

Reálně je to naopak. Ve zdravé společnosti přece logicky platí: „Kdo není nejlepší, ten to dělá. Kdo byl v něčem sám dlouhou dobu nejlepší a kreativně novátorský, ten tomu pak učí ostatní lidi!“

A tak jako pro budoucí lékaře jsou klíčové školní předměty chemie a biologie, pro budoucí architekty deskriptiva, pro budoucí překladatele cizí jazyky, pro budoucí matematiky a fyziky a techniky matematika a fyzika, tak pro budoucí lektory soft skills jsou klíčové všechny duševní předměty. Obecné umění studovat, pamatovat si, koncentrovat se, ukáznit se, být kreativní, komunikovat ústně i písemně tak špičkově, že vyučující učitelé, docenti a profesoři jdou do kolen kladným úžasem… Pro buducí lektory osobního rozvoje je tedy klíčové jejich obecné umění svou vlastní duševní prací vyhrávat nejen olympiády matematické, fyzikální a chemické, ale i soutěže v próze a poezii, vědomostní soutěže historické, geografické apod.

Všechny předměty a soutěže zároveň. Všechny školní duševní předměty až do maturity. Plus studijní průměr 1.0 na jakékoliv vysoké škole, kterou si zvolí. (Tipuji, že za život se dají reálně a naprosto poctivě zvládnout vysoké školy nanejvýš tři.) Toto platí ne jako podmínka postačující, ale určitě jako silná podmínka nutná.

Výzva:

Personalisté a vzdělávači všech institucí a firem, státních i soukromých, nezapomeňte se kandidátů na vzdělávací kurzy u vás ptát právě na tyto školní známky, na vědomostní olympiády a soutěže. Zda kandidáti vzdělávacího angažmá patří mezi tu výše uvedenou čtyřicítku nebo aspoň do ligy bezprostředně nižší, do té sedmistovky. To je jejich pravá certifikace, akreditace, atestace – trvající desítky let a nesrovnatelně objektivnější a věrohodnější, než ty dílčí krátkodobé akreditace a certifikace, vymyšlené beztak na to, aby pomocí nich zlovolně dvojkaři a trojkaři vytvářeli dojem, že mají hodnotu větší než je nepatrný zlomek hodnoty špičkových jedničkářů.

Sám jsem jako zakladatel, duchovní otec (chcete-li, autor) profese lektora a kouče osobního rozvoje respektoval a u sebe samého objektivně vyžadoval tu laťku přináležitosti do výše zmíněné špičkové čtyřicítky (bezchybný v přijímačkách z tria JČ-M-F). U dalších této profese to požaduji samozřejmě taky. Až na výjimky: Ale – kdo jiný rozhoduje suverénně o výjimkách než zakladatel, duchovní otec něčeho? A nikdo, opravdu nikdo mi nemá do toho co kecat. Tak jako Bedřichu Smetanovi nemá nikdo co kecat do posloupnosti tónů v Prodané nevěstě nebo Leonardu da Vincimu do složení a rozložení barev na obraze Mony Lisy. Nebo Karlu Čapkovi do druhů a pořadí slov ve Válce s mloky.

Autorství je suverénní a svrchovaná záležitost. I charakteristiku moderního multimetodického lektora osobního rozvoje určuje svrchovaně ten, kdo ji vytvořil, uvedl na trh a tam proslavil.

Tak, přátelé, nenechejte se v naší zemi oblbnout někým, kdo coby dvojkař či dokonce trojkař, bez příslušnosti k absolutní vzdělanostní špičce,  se prohlásil za lektora a do oblasti tržních kurzů soft skills vstoupil až po Listopadu 1989, kdy už byl trh s nimi zavedený a autor této profese David Gruber maximálně renomovaný. Nenechejte se ve vlastním zájmu opíjet dvojkařským nebo dokonce trojkařským rohlíkem. Doplatili byste na to především vy sami.

David Gruber: Nepodléhejme režimu!