Proč tedy nikdo v diskusi nenapsal, že
- naše země je v metodice rychlého ovládnutí angličtiny (a dalších cizích jazyků) nejspíše v nejužší světové špičce?
- právě v naší zemi vznikl vědní obor lingvopedie, který je právě o kvalitním a zároveň rychlém zvládnutí cizích jazyků?
- že všude jinde v okolním světě mají na cizí jazyky pouze jednotlivé metody, kdežto naše země má objevené multimetody – tedy nástroje, jak si ověřit, zkontrolovat, vyhodnotit všechny metody stávající a k nim si kreativně přivytvořit další metody… a z nich si pak namíchat pro sebe sama odborně i rychlostně optimální mix?
- že u nás od poloviny 80. let běží kurzy rychlostudia obecně. Že od počátku 90. let běží pro kohokoliv kurzy, které jsou právě pro ty důležité a hodně zaměstnané lidi jak dělané; kurzy s názvem Expresní angličtina pro zaneprázdněné věčné začátečníky? Že běží nejen v učebnách, ale že učitel může být s VIP žákem kdekoliv – v hotelu, v autě, v letadle, v kuloárech jakékoliv instituce, v přírodě…
Proč nikdo z té více než tisícovky diskutujících pod článkem idnesu neuvedl fakt, že zatímco v klasické standardní jazykovce lze dospět z nuly na úroveň advanced (tedy C1) u nás i ve světě plus mínus za šest a více let, tak v multimetodickém kurzu českého zakladatele lingvopedie se to dá stihnout v méně než půlročním období za mnohem méně než 200 hodin čisté výuky?
(Sám zakladatel a duchovní otec lingvopedie to stihl během čtyř měsíců za 90 hodin samoukovské čisté výuky. Stihl to při současné práci na dvojnásobný úvazek ve svém běžném zaměstnání a při neustálém cestování na různá místa. Vše ověřeno, odzkoušeno, potvrzeno řadou mezinárodních certifikátů.)
Proč média, tito hlídací psi správného fungování země, nepíšou o těchto úžasných objevech a vzdělávacích možnostech na prvních stranách, proč to rozhlasové a televizní stanice nikdy nedaly jako první zprávu dne v hlavním vysílacím čase? Proč mlčením promarňují miliardové šance prosperity naší země?
Tak pohledejte na googlu, jak se naučit anglicky hravě a pohodlně. Ale pozor – buďte opatrní u těch (mnoha) zdrojů a nabídek, které se s nezaslouženou výhodou přisály na velkou poptávku po rychlostudiu tím, že vstoupily na vzdělávací trh až po roce 1989. U takových hrozí (ne vždy, ale leckdy ano) určitá „vykutálenost“, bažení po vlastním zisku mnohem více než starost o pokrok žáků. („Sype to, tak to budeme nabízet.“)
Hledejte toho, koho napadlo vyučovat, jak se efektivně učit čemukoliv (a na jednom z prvních míst cizím jazykům) ještě v době, kdy se tím u nás nikdo jiný soustavně coby svou hlavní náplní práce nezabýval. Kdy bylo třeba vše vyzkoumat a ověřit od píky. Kdy to rozhodně „nesypalo“. Takovému průkopníkovi záleží na vašem studijním úspěchu neporovnatelně více.