- Vše potřebné kolem ústního projevu, ať už samostatného nebo interaktivního s jinými lidmi. Prezentační dovednosti, vedení porad, týmová práce, zásady správné diskuse, optimální vyjednávání, odolávání manipulaci a řečnickým trikům, řešení konfliktu, marketingové dovednosti, motivující kritika, zvládání zkoušek, konkurzů, řečnický takt, přesvědčivá argumentace…
- Vědeckou prací z roku 1984 jsem založil nový vědní obor – techniky duševní práce. Dnes se nazývá beneopedie. V tomto oboru dnes pracuje podle statistik jen v naší zemi více než dvacet tisíc lidí (!!). A tento počet mých následníků pracuje kromě mého oboru navíc i v profesi, kterou jsem sám (přinejmenším v naší zemi) vytvořil – v profesi lektora osobního rozvoje, mentálního kouče. (U té profese kouče opět nejméně s pětiletým náskokem oproti zahraničí – dá se doložit porovnáním roků vydání mých prvních průkopnických bestsellerů a televizních seriálů u nás a rokem vydání průkopnických bestsellerů jiných autorů v zahraničí.)
Mnoho takových zakladatelů nového rozšířeného vědního oboru v historii naší země není. Je nás celkem pět: Komenský – didaktika, Freud – psychoanalýza, Heyrovský – polarografie, Mendel – genetika, moje maličkost – beneopedie. Navíc, ne o každém z těchto mých čtyř historických kolegů – průkopníků nové vědy – platí, že má v tom svém oboru desetitisíce následníků, pokračovatelů. Já ano – kurzy mého oboru neboli soft skills představují jen u nás každoročně stamilionový až miliardový byznys. Je jich každoročně mnoho tisíc – ve firmách, institucích, pro veřejnost, docházkově, přes internet…
Nezapomínejte prosím, že k nám nepřišly ze zahraničí, ale bylo jich v mém podání všude plno u nás už v době, kdy o těch zahraničních nebylo vidu ani slechu.
A proč to všechno soustavně uvádím? Aby si veřejnost uvědomila jednu klíčovou věc: Všechna tato prvenství jsou určitou formou duševního vlastnictví, chcete-li autorství, které je jako každé vlastnictví v právním státě nedotknutelné. Jsem přesvědčen o tomto: Přinejmenším je první morální povinností všech těch tisíců mých následníků lektorů a koučů uctivě mne citovat, uvádět např. na svých webech i jinde ve své propagaci na nejnápadnějším místě že „pracují v profesi Davida Grubera“, „veřejně přednášejí a školí na grubrovská témata“, „píší knihy na grubrovská témata“ apod. Dokud se tak neděje, musím se bránit – tedy nemohu s tímto typem osvěty přestat.
Začtěte se někdy do autorského zákona, do příslušných paragrafů Občanského zákoníku o hospodářské soutěži a o trestnosti nekalé soutěže, o trestnosti parazitování na dobré pověsti průkopníka apod. Oficiální právní cesta je dnes u nás nesmírně zdlouhavá, nejistá – a kdybych se jí vydal, poškodil bych především vás, poctivé zájemce o soft skills a rozvoj osobnosti – protože místo objevování dalších úžasných metodik, tipů a triků a účinných návodů bych věnoval veškerou svou energii letitým soudním tahanicím. Proto volím jinou cestu – apeluji na poznání veřejnosti třeba takovýmito texty.
Kdyby byl tak výrazným průkopníkem a sólovým proslavovatelem od 80. let nebo kdykoliv předtím někdo jiný, tak by samozřejmě platila obdobná obligátní úcta, respekt a důvěra vůči tomu někomu jinému. Ale historii nelze vymazat – stala se tak, že je jím David Gruber.
- Pro váš užitek si z toho vezměte jediné: Grubrovská témata, grubrovské formy vzdělávání (krátkodobé kurzy jeden nebo více celých dnů) jsou jednou z nejcennějších záležitostí, které v dnešní nejisté době můžete nabýt, osvojit si. S tím, že vám je pak už nikdo, opravdu nikdo nemůže vzít.
Ale proč to vše píšu, proč to vše právě v této nejisté době připomínám?
Po období textů (knižních, internetových) a docházkových školení přichází doba čerpání know-how z videí. Dal jsem si tu práci a nastoupil cestu profesionálních videokurzů na nejvyšší možné úrovni. Učím v těchto videokurzech, moderuji je, spolupracuji se svými význačnými žáky.