David Gruber se v hodnotě svých služeb plně vyrovná špičkovým americkým expertům, v lecčem je i předčí

Jen je pro české klienty mnohonásobně levnější. Pro řadu tvrdých byznysmenů v jeho oboru manažerského vzdělávání je věcí naprosto mimo jejich chápání, jak se může někdo prodávat třeba jen za třicetinu své hodnoty. Ale možné to je. Tak jako nejušlechtilejší lékaři ctí Hippokratovu přísahu a jsou ochotni zachraňovat životy a zdraví bližních i za cenu velkých osobních obětí , tak David Gruber ctí nepsanou nejušlechtilejší zásadu špičkového učitele – „pomáhej i tehdy, když tvůj žák zdaleka nemá na to, aby zaplatil tvoji reálnou hodnotu“.
Jde o to, aby to široká klientská veřejnost věděla a nesměšovala průkopníka-zakladatele Davida Grubera třeba s českými lektory pokračovateli-rozvíjiteli, kteří vstoupili do jeho profese nezávislého lektora až po roce 1989, kdy kurzy byly proslavené a žádané. to by bylo stejně mylné jako směšovat originál vzácného obrazu s jeho kopií (byť jakkoliv zdařilou).
Následující svědectví vzniklo v roce 1991 jako rozhořčený dopis známému ekonomicko-manažerskému týdeníku Profit. Podstatná část z něj byla i otištěna.
Obsah tohoto dopisu je stálým mementem pro ty, kteří by chtěli v dnešní době klamavou reklamou či vyšším kurzovným budit dojem, že americký špičkový autor mající třeba v Praze jednodenní přednášku poskytuje vyšší hodnotu než je hodnota jednodenní výukové činnosti Davida Grubera.
Nenechte se oklamat.

Vážená redakce,

V českých a moravskoslezských zemědělských novinách ze dne 14.12.1991 vyšel rozhovor z pera Pavlíny Dohányosové nazvaný „Myšlením ke zdraví“. Po přečtení tohoto článku jsem dostal mírný záchvat zuřivosti. Ne proto, že bych s obsahem nesouhlasil, ten je pravdivý. Ale berou mě žaludeční vředy, když se dočtu o metodě z USA, kterou tu bude někdo učit, a přitom vím, že existuje u nás člověk, který již roky marně obíhá ministerstva a úřady s vlastními metodami na stejné téma, a bez úspěchu. Berou mě křeče, když se dozvím o sugestopedii jako metodě výuky cizích jazyků, za kterou v kurzech inkasují cca 35000 Kčs (= dnešních 350 000 Kč - pozn. red.), a zjistím, že je to vlastně metoda jistého sofijského profesora, kterou český rozhlas (po drátě) zkoušel někdy kolem roku 1963. Berou mě křeče, když do našich kin místo stupidních budovatelských filmů z Východu cpeme o nic méně stupidní horory, Manuely, Ramba a podobně, hlavně když jsou ze Západu. Berou mě křeče, když si představím, kolik set tisíc dolarů nás bude stát pomoc Západu v různých kurzech a školeních, když vím, že tu byli a jsou lidé, kteří stejné věci učili a učí za pár korun a marně usilují o oficiální podporu.

Abychom si rozuměli. Nemám nic proti pomoci západních poradenských firem, nemám nic proti tomu, že si za svou práci nechají zaplatit, a vůbec se nedivím, že se sem tak hrnou. Musí mít dojem, že jsme národem přiblblým, silně zaostalým a téměř nevzdělaným… My se totiž tak tváříme. Obdivujeme V. Británii a přitom je známo, že velké procento jejich populace nemá žádnou kvalifikaci. Ležíme v prachu před pojmem USA a přitom každý jen trochu lepší studentík gymnázia má větší kulturně-historický světový přehled než většina vysokoškolsky vzdělaných Američanů. Stojíme s otevřenou hubou před obchody v Rakousku, ale projdeme –li malé dílny a provozy (a těch je v západní Evropě většina), najdeme většinou kutlochy nad kterými zůstává rozum stát. (Já jich prošel pěkných pár.) Dělník v SRN mající v průměru 3000 DM tedy cca 54 000 Kč neudělá 15 x více práce než náš dělník s platem kolem 3 500 Kč. Vysoké úrovně v západních státech bylo dosaženo jednak usilovnou prací, jednak tím, že lidé kupovali hlavně domácí výrobky. To není volání po ochranářské politice, to je konstatování, že nejdůležitější trh je trh domácí.

Pro Boha všemohoucího (jak jsem nevěřící). Kdy už se konečně zbavíme toho typicky českého fenoménu zvaného „vlezdoprdelismus“. Kdy už konečně začneme posuzovat myšlenku podle jejího obsahu a ne podle toho, kdo ji řekl a odkud přišel. Kdy se už konečně zbavíme mindráku malých českých dušiček, kdy už konečně začneme lidem, kteří u nás na něco přijdou fandit a pomáhat, místo abychom je jako dosud zavalovali závistí a podezíráním?

Berme ze světa, co nám dává nového a dobrého. Ale buďme hospodáři. Než začneme sypat tvrdou měnu, podívejme se, zda někde v našem okolí není člověk, který problém vyřešil nebo řeší. A pomozme mu, ne proto, že je „náš“, ale proto, že nás to přijde levněji.

Vážená redakce, omlouvám se za tento výlev, ale jistě mě chápete. Nemám nic proti hledání zkušeností a vzorů jinde. Naopak se domnívám, že naší společnosti to jen prospěje. Ale měli bychom se stejnou, ne-li větší vehemencí, vyhledávat tvořivé lidi u nás a prosazovat jejich myšlenky v konkurenci s cizími. Nejsme o noc lepší, ale také o nic horší než ostatní. Bitvy zahraničních firem o naše podniky to jen dokazují. Neměli bychom svou cenu sami snižovat.

Obracím se na Vás, neboť odebírám Čs. Profit a vím, že je nad jiné fundovaný a objektivní. Znám člověka, který již několik let učí o technikách duševní práce, má originální metody a nápady. Má výsledky. Nemá však nimbus „experta z USA“ či odjinud. Marně obcházel a obchází naše školské instituce. Nemají zájem.

Samozřejmě, že nemusíte s mými názory souhlasit. Jste jistě lidé s větším přehledem v dané problematice než já. Ale nestálo by za to, pohlédnout se doma po lidech majících stejně dobré nápady? Vím, že to děláte. Pokud Vás můj námět zaujal – jedná o ing. Davida Grubera z Ostravy…
 

S úctou a přáním úspěšné práce
Milan Picek
Valtice